Co mi dal Pavel Kühn, žádná škola nenaučí

Rozhovor byl uveřejněn v programové brožuře k slavnostnímu koncertu k 50. výročí založení Kühnova smíšeného sboru, říjen 2009, autorka: Dita Kopáčová Hradecká.

Sbormistr Marek Vorlíček (1979), s nímž se do sboru podle jeho členů vrátila příjemná atmosféra a intenzivní práce, sbíral zkušenosti v rodných Domažlicích, nejprve na kůru, pak jako sbormistr domažlického dětského sboru a posléze smíšeného sboru Čerchovan. Přes své mládí je prý „stejně přísný jako Pavel Kühn“, od něhož prý „odkoukal jeho tajemství“.

Byl to vliv Pavla Kühna, že jste se dal na sbormistrovství?
Naopak, sbor mě vždycky zajímal, chtěl jsem studovat sbormistrovství, studoval jsem na konzervatoři dirigování, ale vždy jsem tíhnul ke sborům. Ke Kühnovi jsem se šel podívat na náslech, přivedla mě kolegyně jako adepta dirigování, absolvoval jsem několik zkoušek a pak řekl pan Kühn, kdy mi zazpíváte? Zazpíval jsem Marjánko, Marjánko – a stal se členem.
Dá se nějak formulovat, co jste od Pavla Kühna pochytil ve způsobu vedení sboru?
To se dá těžko konkretizovat – on byl silná osobnost s jasnou představou hudební, vokální, ale i organizační. Nelze zmínit jednu dvě věci. To, co mi dal, žádná škola nenaučí. Měl jsem spoustu dobrých kantorů, ale odkoukat opravdovou práci od první čtené zkoušky až po generálku, to člověku žádná škola nedá. Pavel byl výborný například v tom, že sbor dokonale znal a přesně věděl, co je třeba zkoušet a co sbor uzpívá. V tomhle s ním byla příjemná práce, že využil čas a nepřezkušoval. A nestalo se, že by něco nebylo udělané.
U vás ale praxe vždycky předcházela studiu...
Vždycky jsem chtěl studovat varhany. Začal jsem hrát v Domažlicích v kostele, kde pár mladých založilo scholu a já je coby varhaník doprovázel. Poté co jejich vedoucí odešel do kláštera, spadlo na mě, že s nimi budu nacvičovat. V pátek se zkoušelo, v neděli ráno zas a hned se skladby provedly. Přezpívali jsme spoustu nenáročné muziky, a tak jsem se naučil šetřit čas při zkouškách. Pak jsem začal vést dětský sbor a nakonec převzal stoletý Čerchovan. Teprve potom jsem si říkal, že bych se měl o sbormistrovství také něco naučit. Dojížděl jsem soukromě k panu Vimrovi do Plzně, tam jsem dostal základy.
Kdy jste poprvé stanul před Kühnovým sborem? A nebál jste se?
Když skončil pan Rozehnal, narychlo mi volali, jestli s nimi udělám koncert. Celkem jsem věděl, do čeho jdu. Jako u každého tělesa byla nutná generační výměna, to už si pan Kühn uvědomoval a částečně prováděl. Chtěl jsem se vyhnout radikálním řezům, byla tam spousta zkušených zpěváků a vokální umění se nejlépe předá, když k nim noví zpěváci zapadnou. Ale postupně musejí mladí dostávat více příležitostí.
Jak moc je sbor pod vaším vedením vytížen?
Zrovna teď je to hektické, celý letošní jubilejní rok je „našlapaný“ koncerty. Ale to je dobře – zkoušet do šuplíku není ono. Hodně jsme natáčeli, vystupovali na zásadních festivalech jako Pražské jaro, Český Krumlov nebo Litomyšl. Každý rok zpíváme v jihočeských Malenicích: to byla Pavlova milovaná obec, je tam pohřbený. V lednu budeme natáčet mši soudobého amerického skladatele a moc rád bych získal grant na duchovní hudbu Jana Hanuše. Mile mě překvapila jeho Hlaholská mše, kterou jsme provedli v Litomyšli.
Sledujete novou tvorbu, jako to dělal Pavel Kühn?
Je potřeba studovat nové skladby, tím ten sbor roste, učí se intonovat... Optimální je vyvážit to, co je stabilně na repertoáru, s novinkami. Nedávno jsme nahrávali soudobou americkou hudbu, takže se dostaneme i k tomu, co se aktuálně ve světě děje.
Nenarážíte na organizační problém, když vaši zpěváci mají jiné zaměstnání?
Jsme důsledně polo-profesionální: to znamená, že na koncertě podáváme profesionální výkony, ale drtivá většina členů má civilní zaměstnání. Výhoda je, že si na konkrétní program vyberu konkrétní lidi – na Mozarta, na Verdiho.
Máte vizi, kam sbor směřovat?
Jednoduše aby zpíval dobře. Chci ho dostat tam, kde byl za Pavla Kühna, kdy se pravidelně spolupracovalo s našimi orchestry. Tam, doufejme, opět pomalu míří.
Kolik sboru obětujete vy?
Moje práce je jednak sbormistrovská, tedy zkoušky a vše kolem, krom toho funguji i jako ředitel nebo manažer. Čili od plánování zkoušek přes personální agendu až po finance...
Když jste zmínil finanční stránku – jak se takové těleso uživí?
Prvořadé je, co si sami vyděláme koncerty a nahrávkami, sbor má svůj fond. Letos poprvé jsme dostali grant na projekt Martinů. V oblasti fundraisingu máme co dohánět – v tom se v minulosti nedělalo nic, tehdy to fungovalo jinak, byla jiná doba. Nedotovaný sbor bohužel nemá na trhu šanci vůči příspěvkovým organizacím, není konkurenceschopný.

26.9.2017, 19:30, Praha, kostel sv. Šimona a Judy
W. A. Mozart: Korunovační mše
29.9.2017, 19:30, Mariánské lázně
Beethoven: 9. symfonie
13.10.2017, 19:30, Praha, Rudolfinum
Pocta českým filmům a pohádkám III

Všechny koncerty

Chcete být informováni o aktuálních koncertech sboru? Přihlaste se k odběru novinek.

Partneři / Partners

Partneři

-->